Září 2008

Tichý společník

29. září 2008 v 9:44 Počteníčko
Dovolte, abych se představil, mé jméno je Vzduch. Ano, hádáte správně, jsem to průsvitné nic, co vám dělá společnost, kamkoli se pohnete. Jsem horký i mrazivý, vlhký i chladivý, voňavý i br … nepříliš vábně zapáchající. Jsem všude a kdybyste chtěli sebevíc …, ne, nesnažte se! Mě se jen tak nezbavíte. Vlastně musíte přiznat, že vám nejsem vůbec na obtíž. Schválně, potrapte svou krásnou inteligentní hlavinku, kdy jste mne naposledy měli plné zuby, jako třeba neodbytných sousedů? Nevíte? Právě jste zjistili, že jsem vám vlastně úplně fuk, jsem pro vás prostě vzduch. Ani mne nevnímáte. A přitom být vzduchem je tak hrozně prima. Obíhám kolem celého světa, chvíli se jedna z mých částí vyhřívá na Sahaře, když je jí teplo, vymění si místo s jinou a jde se zchladit třeba do Grónska. Když ji náhodou zaneřádí nelibá vůně automobilů, odcestuje kousek vedle a provoní ji kvetoucí jasmín. Vy lidi, si ani nedokážete představit, jak fantastické pocity neustále prožívám. Tak třeba teď. Zahlédl jsem otevřené okno a tak jsem jím nenápadně proklouznul do místnosti. Co to vidím? Za stolem sedí obtloustlý tatík, na nose má nasazeny tlusté brýle a čte si v dnešních novinách. No nazdar, kam jsem se to dostal? Po stěnách jsou rozvěšeny parohy a mezi nimi čestná uznání za vzornou práci. Že by myslivna? Právě mě trochu rozvibrovalo zaklepání na dveře. Na tyhle věci jsem obzvlášť citlivý. Stačí milimetrový pohyb jediného lístku, vlastně i jen nepatrný závan větru a už jsou všechny mé částečky zpřeházené. "Dále!" morous ani nezvedl hlavu. Vešlo stvoření, být muž, hned ji pozvu na schůzku, holka hezká jako obrázek, s kouřícím hrnkem kafe. Óh, jak mne ta vůně libého nápoje provoněla. Nebýt vzduchem, sbíhají se mi sliny. "Tady je vaše káva, pane řediteli!" řekla a usmála se. Ten páprda nic. Ani se na ni nepodívá. To já ji vychutnávám celou svou bytostí. Vlastně spíš prázdností. Teď vám tedy, lidé zlatí, závidím. Můžete vzít každou holku, která se vám líbí, někam na procházku. Ale dokážete si představit mě. Byl by to asi trapas jít se mnou na rande. To už rovnou jít s nikým. Takže ředitel! Hm! Ale zábava s ním veškerá žádná. Sedí tu jako otep slámy a nevykazuje absolutně žádný život. A jeho kancelář se mi taky zrovna nelíbí. Sluníčko se jí asi celý den vyhýbá. Víte, co dokáže jediný sluneční paprsek s ošklivou místností? Rozkošná sekretářka pomalu odchází a já mám co dělat, abych se procpal zavírajícími se dveřmi do vedlejší místnosti. Ještě, že jste, vy lidé, vynalezli něco tak fantastického jako je klíčová dírka. S tím dědkem už nechci být. Možná ředitel, ale mytí není jeho silnou stránkou. Smrdí! Za to ta dívka voní po růžích, vanilce, pomerančích. Zrovna moje oblíbené vůně. Mám co dělat, aby se mi nezatočila hlava. Co to plácám? Vždyť stejně žádnou nemám! Její vlasy mnou poletují jako by tančily, chvilku valčík, polku a potom krásnou polonézu. Mít ruce, pevně ji obejmu a protančíme spolu celou noc. Já vlastně ruce mám, jsem tvořen miliony rukou, a taky očí a rtů, ale nikdo je necítí. V téhle chvíli je mi z toho smutno. Její kancelář je krásná, plná květin a světla. Na stole stojí skleněný hrneček s horkou vodou, do které ponořila sáček ovocného čaje. Jako by najednou stěny zmizely a my jsme se ocitli na Havaji. Už chybí jen palmy, písek, šumění moře a květinový věnec na krku té slečny. Božínku, já se tu oddávám snění a ona chudinka pracuje aby mohla své sny splnit. Jsem vzduch a ke všemu trochu sobec. Dívka pozoruje, jak čaj pomalu obarvuje vodu. Fascinovaně sleduji s ní. Nikdy by mne nenapadlo, že něco tak obyčejného může být zároveň tak krásné. Je to jako by vodou pomalu proplouvaly závoje z nejjemnějších látek. Pramínky obarvené vody se navzájem proplétají s tou, která zatím barvu nemá. Nemohu se od toho odtrhnout. Ale musím! Při sledování toho fantastického představení jsem ani nepostřehnul, že se k děvčeti přibližuji čím dál tím víc. Najednou se nadechla a … Jejími ústy jsem vplul do jejího krásně teplého těla. S požitkem si ten pocit vychutnávám. Dostávám se jí do míst, která nikdy nikdo neuvidí. Rozlévám se jí krví do srdce, plic, mozku. Jsem chvilinku v každé její rozkošné buňce. Je to tak krásné, že být člověkem, připadám si jako pěkný zvrhlík. Jeden by nevěřil, co je na takových místech možno vidět. Jak to tak vypadá, tahle mladá dáma je už poraněna Amorovým šípem lásky. Jen doufám, že ten zlotřilý bůžek s ní nemá žádné nekalé úmysly. V jejím srdci i hlavě jsem potkal pána, musím přiznat sympaťáka, já sám být člověkem, nevypadám lépe. A ona ho miluje! Bože, jak jsou ti lidé pošetilí. Copak neví, že láska dokáže v jejich životě nadělat hodně škody? Na tom jejím srdíčku bez škrábanců zanechá hlubokou ránu, v očích smutek a na čele hlubokou vrásku. V tomhle ohledu jsem na tom zase nepopsatelně lépe. Žádné city, žádné problémy. I když teď nevím, vždyť mne vlastně nikdo nemiluje. V tom přemýšlení jsem si ani neuvědomil, že už mne vydechla ven. Tedy tady venku je zima a zrovna moc se mi tu nelíbí. Chtěl bych se vrátit zpátky, klidně do jakéhokoli lidského těla. Klidně i do toho starocha. Je tam tak hezky a útulno. Připravila mne o hodně kyslíku, za to mi ale dodala zásobu kysličníku uhličitého. Děkuji pěkně, slečno, pouť vaším tělem byla pro mne opravdu poučná. Jsem zase o trochu chytřejší, co se lidí týká. Už vím, jaké to je být ve vaší kůži, ale vy moji nikdy nepoznáte. Vždyť mne vlastně ani vůbec neberete na vědomí. Víte, jakou radost byste mi udělali, kdybyste se na chvilku zastavili v tom svém člověčím shonu a řekli: "Cítíš dnes ten vzduch? Jaké by to asi bylo na chvilku si s ním vyměnit role." Slečno,co to zase děláte? Ona snad otevírá okno …! Nashledanou někde na mých cestách, je tu průvan a tak už musím jít …!

Sladké románky

26. září 2008 v 19:29 | diky |  Recepty na sladké i slané

Buchty, koláče, šátečky s tvarohem - jeho chuť se vylepšuje citronovou kůrou. Ale co když ji nemáte po ruce ...


Já na tom tuhle byla stejně. A to jsem se rozhodla, že se před návštěvou předvedu a uctím ji svými vyhlášenými šátečky.

Pro případ, že byste je chtěli vyzkoušet, potřebujete:
1 kysaná smetana (nebo bílý jogurt)
1 vejce
1/2 hery
hladká mouka - jelikož nejsem v kuchyni perfekcionalista, tak jí přídávám tak akorát podle stavu těsta, cca 300 gr.
Nejdřív raději dejte méně a pomalu přisypávejte dokud těsto nepřestane lepit. Pak se s ním totiž báječně pracuje a dá se vyválet na velmi tenkou placku. Tu je možné použít třeba na sladký či slaný štrůdl.
Já si s ním někdy dám trochu víc práce a rozdělím ho na malé kousky - ideální je v tomhle případě plastové tvořítko na šátečky, které tak trochu připomíná zubní protézu.

Plnit se dají kde čím - marmeládou, povidly, mletým masem ... fantazii se meze nekladou. Já, díky nepřítomné citrovoné kůře v mé kuchyni, objevila náplň po čertech dobrou. I když trochu ulítlou. Stačí na ni:
1 tvaroh
cukr podle chuti
sušený zázvor - raději nejdřív zkuste jen trochu, tak na špičku nože, já dávám tak menší polovinu čajové lžičky
hrozinky
trochu mléka
Zázvor propůjčí aroma podobné citronu a tvaroh díky němu dostane zajímavou, malinko pikantní chuť.


P.S. Abych nezapomněla - péct v rozehřáté troubě na 1800 dokud povrch románku trochu nezhnědne. Nekoukám při tom na hodinky, takže bych to tipla na cca 15 minut.

Není vaření jako vaření

26. září 2008 v 19:11 | diky |  Recepty na sladké i slané
Včera jsem byla na nákupu v jednom megaobchodu, kde uspokojí kde jakou lidskou potřebu. Bloumala jsem mezi regály, zjišťovala, že kvůli oblbování zákazníka jejich obsah zase změnili ve stylu škatulata hejbejte se,a místo mouky jsou najednou prášky na praní, místo jogurtů pečivo. Jak jsem se tak snažila zorientovat, zabrousila jsem do koutku, kde měli knížky. Nevím, jestli jsou kuchařky jako čtivo momentálně jak se říká OUT, ale na většině z nich byla nalepená kulatá cedulka upozorňující na slevu. A tak bylo možno koupit si pořádně tlustou bibli o vaření za poloviční cenu, která byla trochu přijatelnější, i když i tak ještě dost vysoká.
Pár podobných knížek už doma mám - od ženské se tak nějak očekává, že bude vařit, smažit, péct, a tak. Tudíž jsem jen prolistovala pár stránek pro inspiraci. Barevné obrázky vypadaly sice úchvatně, ale o většině použitých ingrediencí, a třeba i exotickém ovoci, jsem nikdy neslyšela. A já stejně podle receptů vařím jen v případě největší nouze. Někdy jsou moje recepty trochu ulítlé, ale rozhodně ne tolik, jako jeden, který mě fakt dostal. Zaujal mě tím, že obsahoval pouhé 3 ingradience - vodku, cukr a 2 kusy žvýkačky Pedro. Vůbec netuším, jestli se ještě prodávají a taky kde k nim autorka, nějaká Američanka, kdy přišla. Uvedené žvýkačky s cukrem prý stačí na několik dní namočit do vodky a pak ji zkonzumovat. Na protější straně byl tip na podávání - nalitá sklenička, překrytá roztaženou žvýkačkou (díky působení alkoholu se s ní prý dá pracovat jako s modelýnou). Fuj, vypadalo, to fakt divně.
Upřímně - nic tak šíleného zveřejňovat nehodlám ...

Penízky

21. září 2008 v 19:03 Balení pro radost
Byli jsme pozváni na svatbu ... k příbuznému, který má kompletně zařízenou domácnost. Jako nejlepší svatební dar vyšly peníze. V obchodech se dá sehnat spousta přáníček, do kterých jen vložíte příslušný obnos a zalepíte obálku. Ale tohle mi přišlo jako málo originální. Takže jsem našla zajímavý balící papír, ukryla do něj peníze i přání a nazdobila ho drobnými růžičkami z papíru.

Třešně

21. září 2008 v 18:41 Balení pro radost
Jednou jsem potřebovala zabalit dárek pro kolegyňku v práci. Byl červen, měla narozeniny. Shodou okolností jsem zašla do obchůdku, kde mají nejrůznější roztomilé maličkosti. Podařilo se mi sehnat tyhle podařené třešničky - v první chvíli od skutečných skoro k nerozeznání. A pak stačil kousek lesklého balícího papíru, zajímavá stuha, lepidlo ...