Příběh hodin

29. října 2008 v 19:55 | diky |  Nápady na maličkosti
Před dvěma lety jsem se nastěhovala do nového bytu. Většího a modernějšího než byl ten starý. Už ani nebydlím sama, takže jsem se musela podřítit a smířit se v každé mistnosti alespoň s jedněmi hodinami. Jen kuchyň zůstávala nějakou dobu ušetřena. Ne, že by nabídka v obchodech nebyla dost velká. Jen žádné z těch, které jsem viděla, nějak nebyli to pravé ořechové. Dokonce jsem kvůli své nespokojenosti bloudila po netu a snažila se najít něco tam. NIC, NIC, NIC.
Co mě zaujalo, byla nabídka hodinových strojků pro další použití. Než jsem si stihla rozmyslet, který by byl nejlepší, dostala jsem jeden coby dárek pod stromeček. Spolu se dvěma balíčky na vzduchu tvrdnoucí hmoty - bílé a terakotové.
V jednom televizním pořadu, určeném pro kutili domácí, jsem viděla reportáž, jak si udělat vlastní hodiny. Docela mě zaujala. Nebyla špatná, ale takovéhle hodiny, poseté figurkami, jsem nechtěla. I když jako prvotní impuls - jak na věc - byla dobrá.
Jedno volné odpoledne jsem se rozhodla - jdu do toho. Na velký papír jsem si předkreslila ciferník. Jako předloha mi posloužil hranatý talíř. Obrazec jsem rozdělila na 12 dílů, za každých 5 minut jeden. Bílou modelovací hmotu jsem vyválela na co nejtenčí placku (pokud se chcete inspirovat, tak nezapomeňte na to, že pod ciferník musíte umístit hodinový strojek, který má nepříliš vysoký trn na ručičky - a ten je směrodatný). Podle papíru jsem si hmotu ořízla do akurátního rozměru a udělala dírky. Na ty se dá použít víčko od fixy, vykrajovátko na cukroví, náprstek ... něco, co má průměr asi 1 cm.
Vzniklý výtvor jsem nechala několik dní na vzduchu důkladně proschnout. Mezitím jsem vybírala ubrousek a promýšlela konečnou úpravu.
Asi po týdnu jsem vzala suchou placku znovu do rukou. Kuchyň mám vymalovanou žlutě a tak mě napadlo, že bych stejný odstín mohla použít i na hodiny. Natřela jsem ciferník několikrát obyčejnými vodovkami. Pak jsem do středu opatrně nalepila vystřižený motiv z ubrousku. Lepidlem jsem přetřela celou plochu. Jednak se pěkně leskne a taky mnohem víc vynikne podkladová barva. Část obrázku - některé okvětní lístky, žilkování na listech, motýla - jsem obtáhla zlatým gelovým fixem. Dírkami jsem protáhla stuhu, zezadu nalepila ciferník, nasadila ručičky. A bylo to ...

P. S. Pravdou je, že takhle na obrázku to není moc vidět, ale v reálu vypadají hodiny na stejně žluté zdi moc hezky. Jako by byly její nedílnou součástí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rapid Rapid | 30. října 2008 v 20:12 | Reagovat

Kam se poděl Kvído? Líbil se mi tu :)

2 diky diky | 31. října 2008 v 7:55 | Reagovat

Kvído ... nechtěl se zviditelňovat

3 Marcela Marcela | Web | 6. února 2010 v 22:59 | Reagovat

Ty hodiny jsou opravdu nádherné, skvělý nápad!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama