Prosinec 2008

Silvestrovský

31. prosince 2008 v 10:00 | diky |  Svět je báječné místo k narození
Přeji všem, kdo nakouknou do mého bločku,
krásného, bujarého Silvestra,
spoustu legrace, milých lidiček kolem
a až se půlnoc přehoupne do nového dne a roku,
vykročte tou správnou nohou.
Ať máte ten příští rok hezčí než si plánujete ...

Šampaňské - nejen s jahodami

31. prosince 2008 v 5:00 | diky |  Recepty na sladké i slané



Šampaňské a jahoda, to známá je klasika,
i když pravdou je, že mě to moc neříká.

Když šampaňské, tak s kompotovanými mandarinkami.

Na zdraví a hezkého Silvestra!!!

Kouzlo rachejtlí

30. prosince 2008 v 18:08 | diky |  Svět je báječné místo k narození
Zítra máme poslední den v roce ... nejraději na něm mám ohňostroj. Bydlela jsem na kopci nad městem a každoročně jsme chodili na nejvyšší bod, odkud bylo nádherně vidět po okolí. Po setmění se dalo město ještě dobře rozeznat, ale čím víc se blížila magická půlnoc, tím víc ho halila mlha ze střelného prachu. Jeden rok jsme sebou vzali i fotoaparát a stativ. Tyhle fotky rozhodně nepovažuju za dokonalé. Je to unikum stisknout spout v tu pravou chvíli a nezavadit zmrzlou rukou o foťák, aby se nerozmazala celá expozice.
Mám ráda tu zvláštní hru světel ...


Třetí fotku považuji za nejhezčí. Vznikla v okamžiku, kdy nějaký blýzen začal odpalovat přímo vedle nás. Byla ve mě malá dušička, ale nezabránila mi v tom, abych cvakla spoušť.



Dárečková anketa

25. prosince 2008 v 16:42 | diky |  Počteníčko


Před několika dny jsem vyhlásila anketu o tom, jaký dárek udělá největší radost. Přiznám se, že odpovědi a reakce mě moc potěšily. Těsně vyhráli dárky - maličkost za pár korun. Hlasovala bych stejně.
Mám kamarádku, se kterou si každý rok vyměníme několik dlouhých dopisů, takových těch klasických, psaných na papíru. Sice ne rukou, protože na psacím strojí nebo počítači to jde přeci jen rychleji, ale jsou v obálce, pěkně s nalepenou známkou, orazítkované poštovní úřednicí a poslané ode mne k ní a od ní zase ke mně. Pokaždé je to její psaníčkové vyprávění samo o sobě dárek. V dnešní době totiž už takových lidí, kteří by si jen tak udělali čas aby napsali psani, moc není. Osobně v okolí nikoho takového neznám. Napsat SMS, pár řádků v mailu, to ano, ale nic víc. Je náročné skoubit práci, domácnost, rodinu, koníčky a zájmy a k tomu si najít volnou chvilku na psaní.
Na začátku prosince si k psaní přibalíme i nějakou to drobnost pod stromeček. Pár let zpátky jsem v balíčku našla i jeden dárek, který se podle tvaru, rozměrů a váhy tvářil jako knížka. Ale pravda to byla jen z části. Pod vrstvou balícího papíru se skrývalo album plné krásných foteček kamarádčiných oblíbených míst. A fotografovat, to ona umí moc dobře. Přiznám se, že tohle byl jeden z nejhezčích a asi nejzajímavějších dárků. A dodnes z něj mám při listování radost.


Vánoční

23. prosince 2008 v 8:00 | diky |  Svět je báječné místo k narození

Pod stromeček balík zdraví,

vzácný poklad, jak se praví.

Lásku, štěstí, žádné hádky,

spokojenost, hezké svátky.

Radost, úspěch, pevný krok,

k tomu šťastný příští rok ...



Zpolazabalený dárek

23. prosince 2008 v 6:00 | diky |  Balení pro radost
Kdysi jsem viděla někde v časopisu, že se dají dárky hezky a přitom jednoduše zabalit i do různých papírů. Mě letos při nákupech zaujali tyhle dva a koukněte, co z toho vzešlo.

Marcipánky

22. prosince 2008 v 19:29 | diky |  Recepty na sladké i slané
Zase si vymýšlím ... nakoukla jsem do spíže, do lednice a z toho, co se mi připletlo pod ruku vznikly tyhle sladké kuličky.


100 gr jemně mletých mandlí se smíchá se stejným množstvím moučkového cukru, 25 gr Hery nebo másla, 2 lžícemi rumu a několika kapkami mandlové příchuti. Pokud je hmota příliš tuhá, stačí přidat trochu rumu, pokud řídká, stačí cukr. Z hmoty se dělají malé kuličky, které většinou obaluji v čokoládové polevě a strouhaném kokosu. Nejlepší jsou až za několik dní, kdy se všechny ingredience pěkně uleží a prolnou. Tedy, pokud vám tak dlouho vydrži.

Dumdum kuličky.

22. prosince 2008 v 0:00 | diky |  Recepty na sladké i slané
Možná bych se měla zeptat, jestli tušíte, co je na obrázku?

V létě jsem dostala lahvinku domácí ořechovky a k ní zavařovačku vlašáků, které se v ní původně marinovali. Prý z nich určitě něco vymyslím. Zkusila jsem jeden ochutnat ... páni, to byla síla, jak byl nasáklý alkoholem. Taky jsem jich pár umlela a přimíchala k jabkám do štrůdlu. Ale nebylo to ono, jako by v něm ani nebyly. Už to vypadalo, že z nich nic nebude - tedy až na to, že jimi budu hostit zvědavé návštěvy, ale před pár dny jsem dostala nápad.
Semlela jsem stejné množství naložených ořechu, piškotů a přidala moučkový cukr (poměr je tak cca, podle toho, jak má kdo rád sladké, v pohodě si můžete poměr změnit podle sebe). Nic dalšího. Chvíli jsem to celé pěkně patlala rukama, až mi vzniklo tvárné těsto. Z něj jsem vyválela malé kuličky a ty obalovala v moučkovém cukru nebo kakau. Pokud se mi je podaří na pár dní schovat, měli by se pěkně uležet.



P. S. A proč dumdum? Nedoporučuju konzumovat ve velkém, díky obsahu alkoholu umí pěkně zamotat hlavu

Vánočně voňavý dárek

21. prosince 2008 v 16:18 | diky |  Balení pro radost
Tenhle balící papír mě zaujal, ale mašli se mi na něj dávat nechtělo ...

Jeden trochu šílený štědrovečerní příběh

21. prosince 2008 v 7:00 | diky |  Počteníčko

Pokaždé, když se ráno probudím a během první hodiny se mi stane něco neobvyklého, vím, že ten den bude fakt stát za to. Co neobvyklého? Třeba v rozespalosti sbalím místo kabelky pod ruku rozečtenou knížku … i se záložkou, jdu s ní do práce. A chvíli mi trvá, než na to přijdu. Vezmu si rozšmajdané boty, které nosím jen na zahradu a ani mi není divné, jak snadno jsem do nich vklouzla. Nebo zapomenu odpadkový sáček ve výtahu a on se za odměnu celý den vozí nahoru dolu, dokud se nad ním nějaký soused nesmiluje. Naposledy jsem sbalila všechny klíče od bytu - taky podařený den.


Před pár lety měl podobné příznaky i Štědrý den. V noci se spustil déšť. K ránu začalo mrznout. Ulice připomínaly naleštěné zrcadlo. Ráno mamča zjistila, že kapr spáchal sebevraždu. Zapomněla zakrýt vanu, ve které trávil své poslední okamžiky. Rybička měla asi divoké sny. Mlela se ve vodě tak, že v jednu chvíli vyskočila … a pleskla sebou o dlaždičky.

Potřebovala jsem odnést dárek kamarádce do vedlejšího vchodu. Kdybych to bývala byla věděla. Určitě bych jí koupila něco jiného. Koupila jsem jí lahvinku dobrého vínka. Obula jsem si botky s nejhrubší podrážkou, které jsem doma našla, zahuhlala se do bundy, do ruky vzala igelitku s balíčkem a udělala jsem první krok na chodník. Fuj! Měla jsem co dělat abych udržela balanc a nepleskla sebou. Tašku v jedné ruce, druhou prázdnou, vyvažovala jsem jak artista na laně. Další krok byl ještě horší, protože jsem se na ledu ocitla oběma nohama. Jaký zvolit styl? Miniaturní cupitavé krůčky, obří krok nebo se mám začít klouzat? Klouz, klouz, klouz … měla jsem půlku za sebou. Z okna se na mě zubila sousedka - jo, to se tak někdo má, když ven do toho marastu nemusí. Posunula jsem se ještě o kus dál, pak o další metr. Bylo to nejdelších dvacet metrů, které jsem kdy absolvovala.

Kamarádka na mě koukala jak na zjevení. Kurýrovala se z nachlazení. Víc než počasí za oknem ji zajímal hrnek horkého čaje s citronem a teplota v bytě. Nepustila mě domů dřív, než jsem ochutnala cukroví a zahřála se čajdou. S rumem. Když jsou ty svátky. Zpátky jsem se dostala se dvěma pády a pěti skoro pády. Stihla jsem při tom udělat i jeden dobrý skutek, když jsem pomohla stařence, které ujely nohy a nedařilo se jí znovu se postavit. Ona vstala. Já tvrdě dopadla na zem. Nedovedu si představit, jak v tomhle nečase fungoval někdo, kdo ven skutečně musel.

Zbytek dopoledne a odpoledne jsem trávila v bezpečí domova, zdobila stromeček, podařilo se mi rozbít několik ozdobiček, v naději, že konečně uvidím zlaté prasátko, trápila se většinu dne hladem, chovala se slušně, aby se nade mnou Ježíšek slitoval a donesl mi aspoň jeden dáreček …

Přes všechnu vůni cukroví, kapra, salátu, jehličí, svíček, přes všechen třpyt a lesk jsme pořád neměli tu správnou vánoční náladu. Nebe za oknem připomínalo ocel, ulice kluziště, sníh nikde.

A pak někdo přišel s "geniálním" nápadem. Půjdeme na půlnoční!

Na půlnoční od osmi … když bydlíte na vesnici, nesmíte chtít po církvi, aby dodržovala přesný čas.

Po sedmé hodině jsme se pořádně oblékli, zachumlali do šál a čepic, vzali si sebou pytlík soli pro zvláště kritická místa a vyrazili jsme. Navzájem se podpírajíc. Jak partička opilců, co opouští po ránu bar po podařeném flámu. Byli jsme venku jako jedni z mála. V promrzlém kostele se nás sešla necelá desítka.

Na kostelní věži odbila osmá, půl devátá … nic se nedělo. Kněz dorazil skoro v devět. S omluvou o chvilku strpení, že se ještě musí připravit. Nadšení jsme z toho nebyli. Čekáním už jsme byli drobátko promrzlí. Nepomáhalo ani mihotavé světlo svíček v ruce, které skrápěly kapajícím voskem kde co. Při troše nepozornosti mohl jeden přijít i k nechtěné ozdobě na šatech.

Farář se dostavil asi po deseti minutách a začal kázání … "Drazí věřící, sešli jsme se tu dnes v tento sváteční den …" Nejsem věřící, do kostela zajdu jen minimálně, ale když začal kněz plácat cosi o tom, že jeho zpoždění způsobili neznabozi v obchoďáku, kteří přes jeho přes důrazné apelace, že slouží mši u nás, nechtěli pustit ke kase, zbystřila jsem pozornost. To byla řeč. Vůbec ne sváteční, připadali jsme si jako by nám ten pán vpředu zpovídal. Prostě motal páté přes deváté, hrušky s jabkama, vnucoval nám svůj pohled na politickou situaci a světový mír.

Zatuchlý vzduch mu moc nesvědčil. Kýchnul, pak zas, pak ještě jednou, až se skleněné tabulky v oknech rozdrnčely. Otočil se k nám, my nevěděli, co se děje, schoval se za oltář a tam mohutně zatroubil do kapesníku. Byla to tak praštěné, že jsme se začali pochechtávat, smát a měli jsme co dělat, abychom se za břicha nepopadali. Shora na nás z omítky jukaly fleky od prosakující střechy. Stěny byli holé, bez obrazů. Většinu už dávno odnesli zloději. Co zůstalo, o to se postarala církev. Cítili jsme se jako v božím stánku, který Bůh opustil. Kdybychom mohli, pelášíme do temné noci mezi prázdnými lavicemi jak Šemík s Horymírem k Neumětelům ...
Ten den se fakt moc nepovedl. Když jsme vycházeli z kostela, lilo jak z konve. Ulice byla záplatovaná - loužemi a zbytky ledu. Domů se šlo líp.
Blížila se půlnoc, tak jsme si na dobrou noc uvařili svařáček. Trošku šílený den byl za námi. Přežili jsme ho ... ve zdraví

Kam zmizely?

20. prosince 2008 v 8:00 | diky |  Počteníčko

Našla jsem tuhle fotku, starou možná tři, čtyři roky. Je focená na Ohři. Napadne vás - labuť na řece ... no a. Nic zvlášního. Jenže u nás poslední dobou Ohři brázdí jen kačky. Labutě tu nikdo neviděl už pěkně dlouho. A přiznám se, že mi tenhle vznešený pták na vodní hladině chybí. Jsou ještě vůbec někde labutě?

Dárky - ANO či NE?

18. prosince 2008 v 19:47 | diky
Vánoce jsou tu už silně za pár. Ze všech stran nás bombardují reklamy, do toho se připlétají zprávy o finanční krizi a sem tam se objeví i zmíňka o tom, za kolik budou v rodinách letošní svátky, že si spousta lidí bude muset na dárky půjčit a pak je dlouho splácet. A tak mě napadlo, dát vám malou otázku:

Kytičky

18. prosince 2008 v 18:19 | diky |  Svět je báječné místo k narození
Venku je posledních pár dní pěkně ošklivo. Už si ani nevzpomínám, kdy jsme tu u nás naposledy viděli sluníčko.
Dneska odpoledne se kopce na obzoru zahalili do mlhy, takže jsem si připadala, jako by krajina kolem byla pod velkou pokličkou.
Listí opadané, sníh nikde, ze světa jako by se vytratily barvy.
Bylo by fajn na chvíli se vytratit někam za teplem a sluníčkem. Jenže to je pro většinu z nás asi trochu nereálné
Tak jsem alespoň sáhla do své zásoby fotografií z dovolené a nabízím vám na okuk pár exotických kvítků.

My ženy

17. prosince 2008 v 9:29 | diky |  Počteníčko
Minulý týden mi přišel do schránky jeden roztomilý mailík. Chodí mi jich hodně, ale tenhle mi v tomhle předvánočním čase, kdy se většinou my ženy honíme, aby ty sváteční dny byly dokonalé, udělal radost. A moc ráda bych se o něj podělila. Třeba vám taky zvedne náladu a sebevědomí

Rodiče se dívali na televizi a matka řekla: "Je už pozdě, jsem unavená, půjdu spát!"
Odešla do kuchyně udělat chlebíčky na zítřejší výlet dětem. Opláchla šišky kukuřic, vytáhla maso z mrazáku na zítřejší večeři, zkontrolovala, kolik müsli je v zásobníku, dosypala pepř a sůl do solničky, připravila kávu do kávovaru na ráno.
Pak dala vyprané prádlo do sušičky, do pračky dala další várku prádla, vyžehlila košili a přišila knoflík. Uklidila ze stolu hru, kterou děti dohrály, dala na místo telefonní seznam. Zalila kytky a vynesla odpadkové koše, pověsila mokrý ručník na sušák. Pak zívla, protáhla se a odešla do ložnice.
Zastavila se u psacího stolu, napsala na lístek vzkaz pro učitele, odpočítala nějaké peníze na výlet a vytáhla učebnici schovanou pod křeslem. Napsala blahopřání k narozeninám pro svoji kamarádku, napsala adresu na obálku, nalepila známku a zároveň napsala na lístek seznam, co se má zítra nakoupit v potravinách. Oba lístečky si položila vedle kabelky.
Pak se odlíčila pleťovým mlékem tři v jednom, natřela se výživným nočním krémem a krémem proti vráskám, vyčistila si zuby. Pilníkem si upravila nehty.
Otec zavolal: "Myslel jsem si, že jsi šla do postele!?" "Právě jdu!" odpověděla.
Nalila psovi do misky vodu, pustila kočku ven a kontrolovala dveře, jestli jsou zamčené a jestli svítí venkovní světlo.
Nahlédla do pokoje každého dítěte, pozhasínala noční lampičky a televize, rozvěsila košilky, hodila špinavé ponožky do koše a promluvila s dětmi, které ještě dělaly úkoly.
V ložnici si nastavila budík, nachystala si oblečení na zítřek, dopsala na lístek 6 nejdůležitějších věcí, které musí zítra zařídit.
Pomodlila se a představila si, že splnila vše, co měla na dnešek naplánované. Ve stejné chvíli otec vypnul televizi a řekl, že jde spát. To taky bezmyšlenkovitě provedl.

Něco zvláštního v tomhle příběhu?
Uvažuješ, proč ženy žijí déle?
Protože jsme naprogramovány na dlouhý proces!!!
Nemůžeme umřít dřív, protože máme ještě tolik práce!

    

Šup šup - cukroví z bonboniery

14. prosince 2008 v 8:00 | diky |  Recepty na sladké i slané

Nejraději mám recepty, které jsou rychlé a snadné. Tenhle takový je, takže ho můžou vyzkoušet i děti. A nepotřebujete k němu žádné formičky, stačí plato z bonboniery s hezkými tvary.

1 balení bílé čokoládové polevy
1 balení tmavé čokoládové polevy
100 gr v rumu přes noc máčených hrozinek
Na dno plata z bonboniery se nalije vrstvička bílé čokolády, na ni se nasype pár hrozinek, zaleje se tmavou čokoládou. Stejně se vyplní všechny díly, uloží se na chvíli do ledničky a po ztuhnutí se vyloupou.

Vánoční ozdobičky

12. prosince 2008 v 8:00 | diky |  Nápady na maličkosti
Před pár lety se mi dostal do ruky článek o slaném těstě. Jeho výroba je jednoduchá, vyjde na pár korun a dají se z něj dělat úžasné věci.
Udělala jsem z něj spoustu obrázků na zeď, zapichovátek do kitek ... a když se přiblížili vánoční svátky, napadlo mě zkusit i ozdobičky na stromeček.
Je to jednoduché a pokud máte doma děti, můžete je k výrobě přibrat.
Stačí vám 2 díly hladké mouky, 1 díl soli a voda v přiměřeném množstí, aby vzniklo těsto připomínající modelínu. Z něj se pak dají tvary buď modelovat, nebo vyválet a vykrajovat třeba vykrajovátky na cukroví. Fantazii se meze nekladou. Hotové výtvory se pak nechají několik dní sušit na vzduchu.

Na téhle fotce to není moc vidět, ale díky soli se ozdobičky ve světle svíček krásně třpytí.

Vánoce v červnu ... ?

10. prosince 2008 v 7:00 | diky |  Počteníčko


Jsem trochu zmatená ...
právě jsem dočetla na netu článek, že vánoce by měli být v červnu ...
Konrétně 17. června. Spočítal to prý jeden australský astronom.

Sakra práce. Nejspíš ten šikovný pán nemá nic jiného na práci, než se zaobírat takovými hloupostmi .

Představa, že by vánoce byly ve dnech, kdy je venku pěkně teploučko, sluníčko svítí a svět se zdá barevnější, se mi moc nezamlouvá. Nemám ráda zimu. Listy ze stromů už jsou dávno pryč, trávník spálil mráz, ptáci zmizli kamsi do teplých krajin. Svět jako by najednou ztratil barvy i zvuky. Den je hrozně krátký a noc k nepřečkání dlouhá.
Jednou z mála pozitivních věcí na ní považuji právě svátky na konci roku. Jako dítě jsem milovala dárky, rozsvícený stromeček a pohádky v televizi od večera do rána. Teď to klidně oželím. Stačí mi, když si na sebe uděláme chvilku, zajdem na návštěvu, zapálíme svíčky, zajdem třeba na půlnoční a pak si na zahřátí uvaříme sváteční čaj ... I když je kolem vánoc spousta práce, hlavně pro nás ženské, nechtěla bych aby někoho napadlo, že bychom jejich oslavu mohli o půl roku přeložit.

V letních dnech by se totiž mohlo jejich kouzlo ztratit ...

P. S. Přeju vám, ať předvánoční bláznění všichni přežijete ve zdraví (tak mě napadlo, v létě by nám k tomu všemu bylo ještě pořádné teplo ).

Jak pojmenovat dárek?

6. prosince 2008 v 8:00 | diky |  Nápady na maličkosti
Vánoce se blíží ...

A s tím asi nic neuděláme. Nerada si kupování a balení dárků nechávám na poslední chvíli. Když mě v obchodě, katalogu nebo internetu něco osloví, koupím to třeba o půl roku dřív. Když mě chytne balení, tak balím.

Tuhle mě napadlo, že mám ještě zbytek modelovací hmoty. Tak jsem ji vyválela na tenkou placu a z té jsem vykrájela různé vánoční tvary.
Ty jsem pak nechala pár dní schnout.
Když byli suché - asi za 3 dny, nožem jsem oškrabala kontury dočista, nastříhala jsem si barevnou čtvrtku na kartičky a z pevnějšího zlatého papíru centimertové proužky.
Všechno jsem to poslepovala dohromady, navrch napepila tvar z modelovací hmoty, který jsem různě vybarvila zlatu fixou.
Už jen zbývá dopsat jméno obdarovaného ...

Perníčky

3. prosince 2008 v 7:00 | diky |  Recepty na sladké i slané

Blíží se Vánoce a s nimi i pečení cukroví.
Většinou se začíná s perníčky - aby se stihly do svátků pořádně rozležet. Vyzkoušela jsem spoustu receptů z různých časopisů. Jejich autorky považovaly ten svůj za nejlepší. Nemůžu říct, že by se mi nepovedli, ale někdy mělo moje výsledné dílko k tomu na obrázku trochu daleko. Postupem času jsem se dopracovala k vlastnímu receptu, který (alespoň u mě) funguje. Každoročně z tohohle těsta napeču 200 a víc tvarů, které povětšinou rozdám. A teď bych ráda rozdala i recept

400 gr polohrubé mouky
140 gr cukru
50 gr tuku
2 vejce
2 lžíce medu
1/2 prášku do perníku (Vitana)
1/2 sáčku koření do perníku (Vitana nebo Kotány)
2 lžíce kakaa - pro barvu (nemusí být)
Z uvedených surovin se vypracuje těsto. Chvílemi sice budete mít pocit, že to nemůže nikdy držet pohromadě, ale s trochou námahy to půjde. Čím lépe propracované ho budete mít, tím spíš se vám perníčky podaří upéct. Hotové těsto nechávám do druhého dne uležet v chladu. Pak vykrajuji a peču. Ve starém bytě, kde jsem měla v kuchyni pěknou zimu, jsem vykrájela a nechala ještě do dalšího dne odpočinout. Pekla jsem teprve den třetí. Na 1800 cca 10-15 minut a ničím je nepotírám.

Na zdobení používám většinou bílkovou polevu
1 bílek
150 gr cukru
1-2 lžíce citronové šťávy
Třít tak dlouho, dokud hmota nezbělá. Mixérem to trvá skoro 10 minut, ručně jsem nezkoušela, ale určitě déle.