Nápady na maličkosti

Sukýnka za pár kaček

6. dubna 2015 v 16:56 | diky
Moje malá velká dcera je typická holčička. Nejraději by pořád nosila sukýnky a šatičky. Neexistuje, že by ve školce byla jenom v leginkách nebo punčoškách. Nikdy jsem to raději nezkoušela. Když se dostanu k tomu, abych jí něco ušila, ráda mi pak dělá manekýnku a natřásá se před zrcadlem.
Střih na tuhle sukýnku jsem si udělala podle jedné džínové propínací, která už jí je malá. Stačily mi na ni obnošené džíny a cca 20 cm široký pruh puntíkaté látky. Ustřihla jsem nohavice, rozstřihla je na straně, kde mají ozdobnější šev. Normální šev jsem nechala (ušetřila jsem chvíli šití Úžasný). Nohavice jsem rozžehlila, aby se na ně dal hezky obkreslit správný tvar sukýnky. Ke staré sukýnce jsem na každé straně přidala cca 5 cm + kousek na sešití. Nejvíc práce bylo s kanýrkem. Špendlila jsem ho skoro hodinu. Pak jsem všechny díly sešila dohromady, nahoře udělala tunýlek na gumu a dopředu našila kapsičku ozdobenou akrylovými a krajkovými kytičkami, které se dají sehnat skoro v každé galanterii. Ten kousek látky jsem koupila jako zbytek ve výprodeji, kalhoty nestály nic a cena zdobení taky nestojí na řeč.
sukně

Nechtěné kalhoty

22. března 2015 v 16:28 | diky
Před pár lety jsem se stala maminkou. Naše malá je na svůj věk hodně velká. Koupit pro ni oblečení je někdy hodně náročné. Buď mají to, co se mi líbí jenom v malých velikostech, nebo to, co by jí bylo zase s obrázky, které se na pětiletou holčičku až tak nehodí. Jsem člověk tvořivý, takže občas jí něco upletu, uháčkuju nebo ušiju. Ale ne vždycky jde všechnoZamračený.
Před dvěma lety jsem na jednom výletě objevila zázrak jménem plotr. Měl ho pán v nenápadné a skromné prodejně. Na stěnách visela nejrůznější trička s vtipným obrázkem a nápisem. Pán seděl za počítačem a vypadal tak trochu jako že tam nepatří. Když jsme se chvilku rozhlíželi, zeptal se, jestli bychom si nechtěli nakreslit obrázek. Chvíli by "čaroval" a pak bychom si ho mohli odnést na tričku. To jeho čarování byl počítač - skener a plotr. Tričko s obrázkem, které nakreslila naše dcera jsme si domů opravdu odnesli. Malá na něj je dodnes pyšná.
Teď jsem se stala majitelkou plotru i já. Pomalu pronikám do jeho umění. Někdy je to s ním trochu složité. Jedním z mých prvních výtvorů byl pejsek z černé nažehlovací folie. Mojí malé velké dceři jsem koupila kalhoty, které nechtěla nosit, protože jsou spíš klučičí než holčičí. Když jsem pejska nažehlila, hned se jí začaly líbit. A když jsem ho ještě pomocí voskovek na texti vybarvila, byla nadšená. Posuďte sami, jestli se vám můj nápad líbi. Pokud někoho inspiruje budu ráda.

Panenkovské kalhoty ze starého trička

26. června 2012 v 11:56 | diky
Někdy se mezi odloženými věcmi po vašem dítku vyskytne nějaké to tričko, které nemůžete poslat dál, protože ... I u nás se jich pár vyskytlo. Když dostala malá pod stromeček panenku miminko, začala jsem vymýšlet oblečení. Kupované je pomalu stejně drahé jako dětské, tak jsem se poustila do šití sama. A tehdy přišla ke slovu zmiňovaná trička. Jejich přešití zvládne i úplný laik a třeba i bez šicího stroje.
Budete potřebovat 1 staré tričko s dlouhými rukávy - na tuhle panenku, která měří cca 45 cm, stačí odležené tričko pro 2 leté dítě - šicí stroj, případně jehla a nit, nůžky a guma do prádla.
Rukávy ustřihnete u ramen, srovnáte švy na sebe. Změříte si délku od rozkroku po kotník. Připravené rukávy, ustřihnete na straně švu šikmo nahoru - lem rukávu slouží jako spodek nohavice - rozdíl mezi místem v rozkroku a vrškem, ze kterého bude později pas, je cca 3 cm. Nohavice sešijete k sobě. Vršek ohnete dovnitř a uděláte tunýlek pro protazění gumy. Pro případ, že je panenka menší než naše, nebo tričko větší, doporučuji ještě zkontrolovat výšku pasu před sešitím, případně ho ustřihnout.
Krásně takhle vypadají kalhoty z triček, které mají rukávek zakončený volávy. Zbytek trička se dá použít na něco jiného, ale k tomu jsem se zatím nedostala.

Hrátky s proužky

2. dubna 2012 v 17:48 | diky

Ježíšek mi nadělil šicí stroj v bláhové naději, že se naučím šít. Což o to, na obrázcích se mi líbí to i ono, ale jak vzít zprávně nůžky a kde nastavit jehlu, netuším. Proto jsem se na netu začala pídit po návodech na šití pro úplné začátečníky. Tenhle jsem okoukla na Mimibazaru, jen provedení je mé vlastní. Tahle proužkovaná látka se mi moc líbila a podle proužků se moc dobře šilo.
Jsou to šatičky pro holčičku od 2 let do ... Což je na nich super. V kratší verzi se dají ušít jako tunička.
Na tyhle konkrétně jsem potřebovala 50 cm látky šíře 140. Raději trochu pevnější, ať se šatičky při holčičím dovádění moc nemuchlají.
Z látky jsem ustřihla 2 čtverce 50x50 cm a ze zbytku 2 pruhy široké cca 20 cm. Pruhy se přišijí na čtverce tak, aby se dali obrátit dopředu na tunýlky. Pak se 2 nově vzniklé pruhy sešijí dohromady na jeden bok. Našité 20 cm pruhy se otočí dopředu a prošijí se jimi tunýlky pro gumičky. Nahoře jsem nechala cca 2 cm volné, aby vznikl ozdobný kanýrek. Pak mám 4 tunýlky pro gumičku, zase cca 2 cm široké - to podle použité gumičky, a dole zase kousek volný jako parádu. Pak jsem navlékla do tunýlků gumičky, přišpendlila je a druhý bok šatiček prošila. Z posledního zbytku látky jsem ustřihla 50 cm dlouhé proužky široké cca 6 cm a z nich jsem ušila ramýnka. Měly být zavazovaci, ale holčičce se to moc nelíbilo, takže jsem je potom ještě jednou změřila a našila z druhé strany šatiček obyčejnou jehlou a nití, aby se příští rok dali lehce odpárat a mohla si šatičky znovu užívat. Našila jsem je do kříže, tak aby dělali trošku parádu.

Paruka pro panenku

4. března 2012 v 19:46 | diky
Původně jsem tedy chtěla napsat "panenka po chemoterapii", ale přišlo mi to trošku kruté ...
Jsem máma malé holčičky, takže když jdu do hračkárny, oslovují mě hračky hlavně holčičí. Líbila se mi i tahle panenka, která se jmenuje jako naše malá. Neodolala jsem a panenku koupila. Jako dárek k prvním narozeninám. Vlastně jsem se o ní zmínila v minulém článku. Myslela jsem, že jí vlásky našiju jeden vedle druhého, jenže na hlavičce se objevily praskliny a když panenku v tomhle stavu viděla naše malá, bulela, co že se jí to stalo. Neměla jsem to srdce panenku vyhodit.
Udělat paruku a tu přilepit... Napadlo mě uháčkovat jakousi čapku z krátkých sloupků, kterou měla panenka těsně na hlavičku, do té provléknout nastřihané prameny příze - přeložit naměřenou a ustřiženou přízi vejpůl, pomocí háčku ji protáhnout dirkami v háčkované čapce, konce prostrčit vzniklou smyčkou, a hotovou paruku potom nalepit. Měla jsem strach, aby panenky nevypadala divně, proto jsem nejdříve provlékala po 3 nitích, později po dvou. Vlásky jsem přilepila obyčejným herkulem - nejdřív na temeni a pak i kolem obličeje a krku. Tam jsem si pomohla špendlíky, kterými jsem přichytila háčkovaná očka, aby paruka držela na místě, než lepidlo zaschne. Panenka vypadá jako nová, má spoustu česacích vlásků, ze kterých se dá vykouzlit nepřeberně účesů, a ani není vidět, že nejsou původní. Ostatně posuďte sami.

Recy-věci myš

25. listopadu 2011 v 2:00 | diky

Jestli máte někdy doma ve skříni schovaná klubíčka se starých svetrů a nevíte, co s nimi, nechtě se inspirovat. Tahle myška je celá s vypárané vlny ... tedy až na výplň - ta je s dutého vlákna. Původní svetr byl hodně silný, takže se z ní hezky háčkovalo. Díky tomu, že už se vlna někdy prala, vím, jak ji prát a nemusím si dělat hlavu, jestli se mi po vyprání náhodou dílko nijak nedeformuje, nezdrcne, nezfilcovatí.
A co je hlavní - mám vyzkoušeno, že dětem se tyhle hračky moc líbí Usmívající se, takže pokud vymýšlíte nějaký dárek pod stromeček ...

Recy věci - kabelka

5. listopadu 2011 v 22:31 | diky

Nejsem žádný sběratel starožitností, ale tu a tam mě něco zaujme natolik, že je mi přeci jen líto to vyhodit. Loni se mi takhle dostaly do ruky holčičí botičky pro nejmenší. Už si své odsloužily, ale zdobil je obrázek Fifinky z Kvítečkova. Upřímně se přiznám, že mě na to upozornila známá a já dodnes netuším kdo tahle pohádková postavička je ani kde je Kvítečkov. Jen mi ten obrázek přišel natolik milý, že jsem ho z botiček opatrně odpárala.
Před pár dny jsem ho objevila mezi svými "poklady" a napadlo uháčkovat k němu kabelku pro malou slečnu. Posuďte sami, jestli by se jí mohla líbit. A pokud se líbí i Vám a chcete obdarovat nějakou malou princeznu, je k mání na Fleru - http://www.fler.cz/zbozi/kabelka-pro-nejmensi-2134020

Háčkovaná vločka

22. října 2011 v 12:39 | diky
Zima se blíží a tak jsem začala prohledávat skříně a dávat dohromady zimní modely. Objevila jsem loni pletenou čepici, která byla úplně bílá. Loni dobrá, letos trošku nuda. Naše malá má novou kostičkovanou krásně fialovou bundičku, tak jsem chtěla čepičku oživit k ní.
Nejdřív jsem obhačkovala spodní okraj. I když to vypadá složitě, tak jsou to jen krátké sloupky - jeden vpichnutý do dírky hned na kraji, další do dírky o pár řad výš. V tomhle případě o 3. Druhá řada jsou ukončovací sloupky - ty kdy se protažené očko protahuje očkem před ním.
A teď ke sněhové vločce. Začátek je 5 řetízkových oček spojených dokola, do středu se nabere 8 krátkých sloupků. Další řada se do každého očka udělají 2 sloupky - takže už jich je v řadě 16. V další řadě se začne 11-ti řetizkovými očky - 5 se uháčkuje zpátky pevným očkem - dalších 6 řetízků - 5 oček zpátky, 6 řetízků - 5 oček zpátky a pak ještě 5 pevných oček ke středu. Následují 2 pevná očka mezi paprsky, pak 7 řetízků - 3 zpátky, 3 řetízky - 3 zpátky a 3 ke středu. Pak zase 2 pevné sloupky kolem středu a střídat paprsky kolem dokola. Neděste se toho, že to třeba v první chvíli nevypadá. Stačí vločku trošku vypnout, přišpěndlit a je skoro jako živá Usmívající se. Myslím, že pokud by se udělala bílá a důkladně se naškrobila, mohla by klidně sloužit i jako vánoční dekorace.

P. S. Pokud budete chtít dělat vločku se 6-ti paprsky, tak jako bývá v přírodě, stačí jen přepočítat očka. Zkoušela jsem i 6-ti cípou, ale na tuhle čepičku by to nebylo ono.

Vzorek co umí poporůst

7. května 2011 v 19:53 | diky


Dneska bych se ráda podělila o jednoduchý háčkovaný vzorek, který dodá plastičnost a je taky trošku pružný, takže pokud ho použijete na letní čepičku pro mrňouska, tak z ní vyroste pomaleji .


Stačí umět řetízek, krátký a dlouhý sloupek, udělat si základní kolečko 2-3 řad krátkých sloupků s přidáváním. Další řada začne polosloupkem nebo dlouhým sloupkem (podle toho jak moc drobný vzorek chcete mít), pak 3 řetízková očka, polosloupek nebo dlouhý ... a tak pokračovat celou řadu. Na vršek čepičky jsem háčkovala ob 1 očko, když byl dost velký, tak ob 2 aby se už nerozšiřovala. Další nejméně 2 řady se háčkují krátké sloupky. Řadu se smyčkou tvoří krátké sloupky - měly by být 3 a pak se nitka provlékne kolem dlouhého sloupku a uháčkuje se na ní očko. Když se háčkuje vršek, háčkuje se do každého očka předchozí řady, při cestě dolů se vynechává očko pod dlouhým sloupkem. Díky té malé smyčce vzorek trochu pruží, takže když ho použijete, máte šanci, že čepička vydrží alespoň jednu sezónu.

Vychytávka růstu

5. února 2011 v 20:07 | diky
svetr
Za současných dlouhých zimních večerů jsem se vrhla na pletení . Vymýšlím oblečení na mrňouse, kteří rostou neuvěřitelně rychle. Člověk si s tím dá tolik práce, oni s tím udělají parádu párkrát a je jim to malé. Tuhle mě napadlo uplést líc hladce, rub obrace, po prvních 3 - 5 řadách udělat řadu, ve které se 2 očka spletou a 1 nahodí, takže vznikne pruh dírek. Lem se díky použitému vzoru trochu kroutí nahoru, což ale nevadí, protože je to taková malá paráda.
svetr



Až  to  pídě ze svetru povyroste, vezmu si jen háček a vlnu, kterou jsem si schovala. Na rukávech a spodním lemu udělám pár krátkých sloupků a nový model ze starého je brzy na světe.
svetr

Minibatůžek

1. září 2010 v 5:00 | diky
batoh
Onehdy se mi dostaly do ruky staré prodřené džíny. Už jsem je chtěla vyhodit, ale pak mě napadlo, že by se daly ještě zužitkovat. Chvíli jsem si s tím lámala hlavu a pak mě napadl tenhle batůžek. Je z ustřižené nohavice, u níž jsem původní obrubu ještě jednou ohnula a prošila, aby vzniknul tunýlek na šňůrku. Vrchní klopa vznikla z kapsy kalhot, kterou jsem podšila výraznější látkou. Stejnou látku, tentokrát podloženou kouskem džínoviny, jsem použila i na dno batůžku.
batoh

Jediné, co jsem musela dokoupit, byly popruhy a plastové spony. Tenhle batůžek je pro děti, takže mi stačil 1 m popruhů, který se dá koupit v galanterii.
batoh
Není kdo ví jak velký, ale když potřebujete zavazadlo na pár drobností, určitě se hodí.
batoh

Oblečená myší židlička

22. června 2010 v 9:54 | diky
židlička

Potřebovala jsem "obléknout" dětskou jídelní židličku, protože holý plast nejen studí, ale i tlačí. Tady můžete posoudit výsledek. Na čalounění jsem použila zbytky molitanu a odloženou pánskou mikinu, takže mě tahle úprava vyšla jen na pár korun.

Knoflíkáč

12. června 2010 v 21:52 | diky
Malé děti jsou úžasné. Výrobci zaplavují trh nejrůznějšími hračkami, které hýří barvami a tvary. Když je pak koupíte a dáte mrňousovi k posouzení, zjistíte, že si raději pohraje s něčím mnohem obyčejnějším - kelímky od jogurtu, starou propiskou, nebo knoflíky. Mě to nedalo a z několika starých jsem udělala hračku pro zvědavé dětské ručičky. Z bezpečnostních důvodů jsem je navlékla na vlasec.
knoflík
knoflík

Velká paráda pro malé parádnice

17. dubna 2010 v 21:41 | diky
čepička
I když to podle toho medvěda nejspíš nevypadá, tak to, co má na hlavě, je letní klobouček pro miminka. Stačí vám na něj jen klubíčko bavlněné příze Sněhurka, které ani nespotřebujete celé.
Začíná se pěti řetízkovými očky. Na ty se naháčkovávají nejdřív krátké sloupky, přidává se do každé třetí dírky, do výšky deseti řad a pak se přidává do každé páté, dalších 5 řad. Pak se pokračuje dvěma řadami dlouhých sloupků. Ve třetí řadě se vynechá každé desáté očko tak, aby vznikl válcovitý tvar. Pak se pokračuje devět řad dlouhými sloupky - na celkový počet 12. Na ty se naháčkuje jedna řada krátkých sloupků bez přidávání a na tři řady, kdy se přidává do každé třetí dírky jedno očko a dvě řady bez přidání - celkem 5 řad krátkých sloupků. Tím vznikne ozdobný kanýrek. V teplých letních dnech bude v takové parádě těm nejmenším tak akorát, hlavičku budou mít chráněnou a ještě jim to bude moc slušet.

Trochu jiný věnec

10. února 2010 v 7:29 | diky
Jsem tak trochu sběratelkou nepotřebně potřebných věcí. Čas od času se mi dostane do ruky něco, co mě zaujme a je mi líto to vyhodit. Co kdyby se mi to někdy hodilo. Nedávno jsem dostala kytku, ve které byly coby ozdoba proutky pedigu. Taky jsem si je schovala ... A když jsem na ně před pár dny koukala, napadl mě tenhle trochu netradiční věnec na dveře.

Jarní výzdoba

5. dubna 2009 v 6:00 | diky

Od loňského roku mám přísný zákaz nosit domů na jaře petrklíče, narcisky, tulipány v květníku a nařezaná vetvičky ze stromů. Můžou za to mšice. Ty miniaturní potvory, pouhým okem témeř neviditelné nám loni ztrpčovaly život po většinu léta. A to nejsme majiteli žádné zahrádky. Jen mám ve zvyku, když skončí ranní mrazíky, vystěhovat část našich pokojovek na balkon.
Loni jsem si donesla na Velikonoční výzdobu pár březových větviček. Za několik dní jsem zjistilia že na nich byly i mšice. Petrklíč z květinářství byl taktéž s živou prémií a i na kytičce, kterou jsem koupila v létě, se hodně rychle tyhle potvory objevily. K mé smůle to vypadalo, že na ně jen tak něco nezabere, takže jsem je hubila nejrůznějšími postřiky až do prvních mrazů. Bylo to válčení kdo z koho a já už se viděla, jak likviduju své milované plnokvěté ibišky ....
Takže kytičky a cokoliv s potenciální hrozbou mšich teď fakt nemusím.
Ale je jaro a kdo by to nechtěl mít doma hezké.

Ozdobný květináč, ve kterém jsem měla výzdobu na vánoce, zahálel v koutku. Tak jsem do něj vložila zelenou aranžovací hmotu a do té napíchala pár zelených větviček z květinářství. Mezi ně jsem přidala frézie, aby to celé nejen hezky vypadalo, ale i krásně vonělo. A kominíček to celé hezky dozdobil.

Rámeček za kačku

1. dubna 2009 v 5:00 | diky



Onehdy jsem si koupila ubrousek s roztomilým letním zátiším. Nalepit ho na podklad nebyl problém. Jen se mi to jen tak "holé" moc nelíbilo.
Něco to chtělo. Něco, co by obrázek oživilo, pozvedlo ...
A pak mě to napadlo.












Ze staré krabice jsem si vystřihla rámeček, jehož vnitřní rozměry jsou o cca 1 cm menší než obrázek a ty vnější zase přiměřeně větší. Kousek provázku se u nás doma najde vždycky, takže jsem jím rámeček omotala kolem dokola. Na to, aby mi na papíru hezky držel mi stačilo obyčejné lepidlo - třeba herkules.
Pak už jsem jen hotový rámeček přilepila na obrázek a bylo hotovo.



Jarní věnec

25. března 2009 v 3:00 | diky

Nenechte si kazit náladu

17. března 2009 v 5:00 | diky
Tenhle nápad je možná poněkud ulítlý ...
Přišel nečekaně. V neděli, když jsem courala venku, v počasí, které není ani zimou, ani jarem, nic neroste, nic nekvete, nic nevoní, nikde žádná barva, do toho leje jako z konve, ale člověk ven prostě musí, protože ...

Taky to nemáte rádi?

Když si vezmete deštník nějaké veselé barvy, nejlépe žluté, růžové, oranžové, červené, zelené ... a rozevřete ho nad hlavu, objeví se najednou kolem alespoň trochu barvičky. A svět je hned o pět deka veselejší a ten marast na ulici snesitelnější
Ať to letošní předjaří přežijete ve zdraví a hlavně v dobré náladě.

Knoflíčky

11. března 2009 v 5:00 | diky
Když jsem byla malá holka, mamča nám šila občas něco hezkého na sebe. Když jsem objevila tyhle knoflíčky, zalitovala jsem, že už jsem trochu povyrostla a oblečení si kupuju sama ...


 
 

Reklama